Zelňák již dlouho slouží jako městské odbytiště produkce jihomoravských pěstitelů a je záviděníhodným občanským luxusem Brňanů. Vlastně nevím o jiném městském trhu, který by přežil až dodnes v celotýdenním provozu.
Je škoda, že se lidé více nezajímají o tento užitečný veřejný prostor. Místo pozitivně vyznívajících zpráv o rekonstrukci na nás nyní naléhají lokální média s peticí proti soukromým garážím. Zelňák je hold lukrativní místo a je na nás, jestli si jej necháme ukrást developery, nebo jej uhájíme pro nás lidi. Komunální volby jsou za dveřmi :). Ale dost už politiky. Fuj.
Na Zelný trh to nemám zrovna blízko a do centra jezdím dobrovolně málokdy. Nestává se mi, že bych šel náhodou okolo, ale cestu podnikám s jasným cílem: nakoupit čerstvou sezónní zeleninu a ovoce místních samopěstitelů. Výlet s veselým cílem se začíná roztomile komplikovat v momentě kdy na Zelňák dorazím. Nákup na Zelňáku vyžaduje lehkou přípravu a jistou dávku zručnosti, i když při něm nemáte ambice vyfotit něco ke článku.
Miluji rajčata a na Zelňáku mám možnost koupit plnou verzi (na rozdíl od tesco-atrap). Najdu si stánek s pěknými rajčaty, kouknu na ceduli a pod 39Kč vidím malé IT. Pochybuji že se jedná o rajčata pro ajťáky a nemám nic proti italským rajčatům, ale není to právě zboží, které na místním trhu hledám.
(Zásada číslo dva pro nákup na Zelňáku: Očumujte nejen zboží, ale i cedulky!).
Nenechám se napálit a objevuji další hromadu rajčat s přívlastkem domácí. Odpověď obchodníka, kterého se pro kontrolu ještě zeptám, odkud přesně rajčata přivezl mě uspokojila (už si ji nepamatuji, chyba!). Vezmu přes kilo rajčat zabalené do sáčku.
(Zásada číslo tři: Doptejte se na přesný zdroj zboží.)
Na Zelňáku se podezřele často setkáte s rajčaty označené jako „TVRDONICE“. Co to slovo znamená, mi bylo dlouho záhadou. Domníval jsem se že jde o jakýsi druh tvrdých rajčat (jsou takové tvrdší), ale nejspíš se jedná o rajčata z http://www.asjmorava.cz/produkce.htm . K rajčatům to chce česnek = 4 stroužky čerstvého česneku v sáčku. Bez cukety Zelňák neopouštím, beru tedy pár cuket a další igeliťák. Když chci zaplatit za cibuli, čtvrtý sáček se mi už do ruky nevleze. Všímám si na sobě, jak degenerovaný supermarketovým návykem postrádám vozík a ohlížím se po jednorázové tašce. (Zásada číslo jedna je tedy: Vemte si s sebou vhodné zavazadlo.)
Když už jsem tady, nakoupím ještě něco brambor. Beru 2 kila, ale hodit si je na krásná rajčata na dně silonové tašky? Nechám si je v ruce v dalším silonovém sáčku a při placení mám co dělat aby se mi nerozkutálely po zemi.
(Čtvrtá zásada: Nejdříve kupte tvrdé těžké zboží!)
Platit větší bankovkou než 200kč může být na trhu problém: rozměňte si na drobné. Mám už plné ruce a na další korzování po trhu nemám sílu. Když dojedu domů a vybalím všechnu tu zeleninu, zůstane mi na stole hromada potrhaných igelitových pytlíků špinavých od hlíny. Takhle si tedy ekologicky citlivý nákup nepředstavuji.
Jaká je vhodná nákupní nádoba na trh? Nadšenci na Zelňák vyráží s košíkem. Tento přístup se mi líbí, ale žádný košík, se kterým bych si cestou po městě nepřipadal divně, nevlastním. Snad pro příště, za dodržení všech zásad, bude stačit zpevněná igelitka ze sparu. Můj nákup absolutně postrádá složku ovoce. Čerstvé ovoce vlastně skoro nejím, buchty ani koláče nepeču a zavařování jsem taky zatím nezavedl. Příště se polepším a koupím si alespoň nějaké meruňky a pár švestek na svačinu.
Návštěva na Zelňáku mě kromě konzumace ovoce a několika zásad naučila komunikovat s prodejci. Někteří jsou docela fajn lidi a je s nimi určitě lepší pokec než s Vietnamci, kteří obsadili většinu českých tržnic. Zvu vás proto na Zelňák s košíčkem i bez něj! Jedná se zřejmě o jeden z nejjednodušších způsobů jak nakupovat lokálně v Brně.
Příště se už můžete těšit na druh lovu, který vyžaduje trochu více počátečního úsilí – Bedýnkaření. Jak jsem se zmocnil první bedýnky od Honzy Šmardy vám poreferuji příští týden.
Lovu zdar.